MLÝN LEJKOV

Stával zde již ve středověku brzy po vzniku obce Liblice. Původně se nacházel na levém břehu náhonu a pohánělo ho mlýnské kolo. Takto pojmenován byl pravděpodobně po panu Lojkovi, jednom z majitelů.

Z písemných záznamů víme, že roku 1673 byl postaven válcový mlýn, jehož majitelem se stal pan Vencovský nebo Vinovský, případně Venanský. Není známo, jak dlouho mlýn vlastnil. Roku 1742 postavil neznámý majitel malý mlýn, který dále rozšiřoval pan Hudík (nebo Tvrdík). Roku 1789 se stal majitelem mlýna pan Fanta. Po jeho smrti převzala mlýn manželka, která jej prodala liblickému velkostatku, v té době náležejícímu rodu Deymů. Ti vystavěli mlýnskou budovu na levém břehu potoka.

31. prosince 1862 zakoupila liblické panství hraběnka Antonie Valdštejnová z Vartenberku. Ta mlýn zrekonstruovala, pořídila parní turbínu.

V průběhu 2. poloviny 19. století byl výkon vodního kola nedostatečný, a tak došlo k přidání parního kotle. Ten byl zřejmě příčinou rozsáhlého požáru na konci 19. století. Z mlýna zůstaly pouze obvodové zdi. K obnově mlýna na tomto místě nedošlo, základy se použily na stavbu velké stodoly. Obec však mlýn potřebovala, a tak vznikl na opačném břehu mlýn velký a moderní. Mlýnské kolo zde nahradila vodní turbína o výkonu 12 – 16 HP. Mlýn měl tři poschodí, žitnou i pšeničnou stolici, loupačku, porcelánku, špičák, francouzský kámen, šrotovník, míchačku a příslušné výtahy. Za týden provozu bylo možné semlít 300 q obilí. Při mlýnu stála pekárna na pečení chleba. Objekt Lejkova měl posléze dvě čísla popisná: č. 1a patřilo obytnému stavení se stodolou a č. 1b náleželo mlýnu s hospodářskými budovami.

Mlýn byl pronajímán. Roku 1930 ukončil pronájem pan Šubrt nebo Šustr. Od té doby převzal na dlouhou dobu mlýn do držení Josef Pekař. Pan Pekař společně se svým synem obnovili chod mlýna, ale bez pekárny, neboť v nedalekých Byšicích provozovali pekárny pan Hejna, Štancl a Frýdl a pekárna se nacházela i v Liblicích. Poptávka po kvalitně zpracované mouce rostla, a tak se ve mlýně pracovalo ve dne v noci za svitu petrolejových lamp, což bylo velmi nebezpečné. V průběhu let 1934 – 1935 koupil Josef Pekař na své náklady dynamo a celý mlýn společně s obytnou částí elektrifikoval. Jednalo se o první elektrické osvětlení v obci i širším okolí. Za Pekařova správcovství přijížděli do mlýna mlít mouku z Čečelic, Dřís, Konětop, Hlavna, Ovčár, Přívor, Tuhaně, Vavřinče, Malého Újezda, Hostína, Libně, Radouně, Krp, Košátek, Řepína a Živonína. V předválečném období dodával své výrobky firmám na Mělníku, v Neratovicích, Kostelci nad Labem a dokonce i do Prahy. Povozem rozvážel mouku pan Štefl, který záhy na tuto činnost nestačil, a proto vypomáhal nákladním autem František Dlouhý z Byšic. Roku 1938 chtěl Josef Pekař mlýn od hraběcí rodiny odkoupit, ale neuspěl. Hrabě prodal celé panství společně s mlýnem a lihovarem Dr. Ing. Eduardu Outratovi a Ing. Emilu Švecovi. Smlouva byla podepsána 16. června 1938 s prodejní cenou 7 325 000 Kč.

Noví majitelé provedli ve mlýně rekonstrukci, po které spád vody činil 4,8 m a nová, Francisova, turbína dosahovala výkonu 29 HP, průtok vody činil 600 l/s. Další plánovaná rekonstrukce již neproběhla, neboť vypukla druhá světová válka a majitelé opustili republiku. Stačili však uzavřít dohodu s Josefem Pekařem, nájemcem mlýna, na základě které měl v průběhu války pokračovat v práci s tím, že mu po válce mlýn odprodají.

Nastolením protektorátu se změnily podmínky pro mletí. Josef Pekař mlel nad rámec povolení, následně byl uvězněn a odsouzen k vysoké pokutě. Po čtyřech měsících mlel opět, načerno. Byl znovu odsouzen a z vězení se vrátil po jedenácti měsících, 15. listopadu 1943. Koncem roku 1947 přijel do Lejkova majitel Outrata a dle dohody Pekařovi mlýn prodal. Ovšem v srpnu 1948 byla na mlýn vyhlášena nucená správa a za několik dní přebralo mlýn i se zásobami Hospodářské družstvo. Ke konci roku se mlýn majiteli vrátil, ale bez zásob. Začátkem roku 1949 uzavřel mlynář smlouvu s firmou Vitana na mletí hrachu. V srpnu 1949 došlo v Lejkově k rozsáhlému požáru hospodářských objektů a chlévů.

V letech 1950 – 1958 provozovaly mlýn Státní statky jako šrotovnu. Roku 1959 přebral mlýn Cukrovar Kostelec nad Labem a zkoušel zde obalovat semena pro tzv. jednoklíčkové setí. V roce 1960 došlo ke znárodnění a mlýn přebralo Hospodářské družstvo Mělník a poté JZD Liblice. V roce 1967 byla Josefu Pekařovi vrácena obytná budova a roku 1970 prodalo JZD mlýn i s obytnou budovou za 2,5 milionu Kčs Geoindustrii Praha. Objekt nebyl od roku 1948 udržován. Po ukončení restitucí v roce 1991 převzali zdevastovaný mlýn potomci Josefa Pekaře. Současný majitel mlýn vlastní a rekonstruuje od roku 2003.